Hlavní navigace

Úplatek lékaři? Proč ne, dělá to tak třetina lidí

8. 12. 2009

Sdílet

Do proutěného košíku dáte králíka, pár vejcí a lahvinku něčeho dobrého a vyrazíte za babičkou. Košíček však odevzdáte u jejího ošetřujícího lékaře. Koneckonců, není na tom nic špatného. Horší však je, když u doktora zanecháte vyšší finanční částku. To už totiž není malá pozornost, ale regulérní úplatek.

„Měla jsem v léčebně dlouhodobě nemocných svoji babičku. To, jak na oddělení vypadala péče, se raději nebudu zmiňovat, protože ještě teď mám z toho husí kůži. Z pacientky, která byla celkem soběstačná, nám po 5 týdnech vraceli trosku, upoutanou na lůžko,“ popisuje svůj příběh paní Jana. A svoji stížnost na stránkách neziskové protikorupční organizace Transparency International ještě doplňuje: „Korupce v tomto zařízení jenom vzkvétá. Kdo sem chce umístit babičku či dědečka a pobyt je nutný prodloužit, tak je potřeba zaplatit. S každým novým měsícem se u pana doktora vystřídají příbuzní, jejichž blízcí zde leží, a platí a platí. Nikdo se nad tím už ani nepozastavuje.“

Čtěte také: Hledáte porodnici? Připravte se na fronty

Úplatky dáváme rádi a dobrovolně

úplatek

Transparency International skutečně svým průzkumem zjistila, že třetina lidí v posledních pěti letech alespoň jednou poskytla ve zdravotnictví úplatek. U naprosté většiny šlo o banální dárky nepatrné hodnoty a jednalo se spíše o jakousi pozornost pro lékaře za slušnost a milý přístup k pacientovi. Lidé ale upozornili na případy, kdy poskytnutá částka přesáhla 50 tisíc korun.

„Ukazuje se, že tradice nošení dárků k lékaři u nás stále žije. Vážné zjištění je, že čtvrtina případů jsou nedobrovolné úplatky, které si doktoři přímo vyžádali,“ hodnotí ředitel Transparency InternationalDavid Ondráčka. Někteří lidé se domnívají, že úplatky ve zdravotnickém zařízení jsou zcela běžné, a někteří jsou dokonce přesvědčeni o tom, že chování zdravotnického personálu přímo závisí na poskytnutí úplatku.

Napsali jsme: Úskalí vztahů v Česku: Peníze a tchýně

průzkumu organizace Transparency International, které formou dotazníku odpovědělo téměř dva tisíce respondentů, vyplývá, že častěji dávají úplatek ženy a uplácejí především lidé ve věkové skupině 50 až 59 let. Takzvané „všimné“ nejčastěji poskytli doktorům lidé z Prahy, z Jihomoravského a Středočeského kraje.

Průzkum dále odhalil, že úplatky se nejčastěji dávají stomatologům, gynekologům a porodníkům, psychiatrům a ortopedům. Asi čtvrtina dotázaných ale nepovažuje za úplatek sponzorský příspěvek. Přitom si právě tyto dary některá zdravotní zařízení vynucují jako podmínku přijetí či zapsání pacienta.

Dali jste někdy lékaři úplatek?

Jde úplatkům zabránit?

Příběh paní Jany není ojedinělý. Protikorupční organizace Transparency International jí doporučila podat na lékaře, který bere úplatky, písemnou stížnost České lékařské komoře. Stížnost musí podat písemně a do 1 roku ode dne, kdy k neetickému jednání došlo. Jinak by se komora stížností nemusela zabývat.

Úplatek nebo taky všimné je nešvarem společnosti odnepaměti. Dá se tedy vůbec vymýtit? Ve zdravotních zařízeních by v současné době pomohly tři věci. Jednak by mělo být zcela jasné, na co má pacient ze svého zdravotního pojištění nárok,  jednak by měl existovat ceník všech služeb, za které si může pacient legálně připlatit a do třetice je důležitá kontrola ze strany zdravotních pojišťoven.

Foto: http://www.bayanihanpost.com,

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).