Přepnout na plnou verzi

Vitalia.cz

Plná hlava tinitu a léčba ponecháním

Kolotoč se opakuje. Do ordinace přijde člověk a stěžuje si, že mu píská v uších. Po provedení řady vyšetření odchází domů jako pacient, s lékařskou zprávou, na které je napsáno „tinitus“. Drží se za hlavu a běduje: „Tak už ho mám. Tak mi ho našli. To jsem to dopracoval“.

19. 4. 2017 0:00 Jan Hnízdil
Vstoupit do diskuse 23 Přidat názor

„Pokud slyšíte pískání, šumění, hučení či jakýkoliv nepříjemný zvuk v uších, navštivte co nejdříve ušního lékaře (ORL),“ píše se v diskusním fóru věnovaném tinitu. Jeho uživatelé dokonce sestavili seznam vyšetření, která by měl pacient absolvovat. Kolečko začíná na ORL: audiometrie, tympanometrie, vyšetření třmínkových reflexů, otoakustické emise, BERA. Následuje neurologie: RTG, CT, NMR, EEG. Interna: krevní tlak, odběry krve a moči, sono karotid. Rehabilitační vyšetření atd. „Většina uvedených postupů je v ČR hrazena ze zdravotního pojištění a pacient na ně má nárok. Žádejte u svého lékaře vždy maximum,“ uzavírá doporučení text diskusního fóra.

Tinitus říká latinsky, že vám hučí v uších

Pacientů přibývá. Kolotoč se opakuje. Do ordinace přijde člověk a stěžuje si, že mu píská v uších. Po provedení řady vyšetření odchází domů jako pacient, s lékařskou zprávou, na které je napsáno tinitus. Drží se za hlavu a běduje: „Tak už ho mám. Tak mi ho našli. To jsem to dopracoval.“ Tinitus je latinsky, že mu hučí v uších. S tím ale k lékaři přišel. Výsledkem soustředěného vyšetřování je překlad jeho stížnosti do latiny.

Stejně jako bývá neúspěšné pátrání po objektivní příčině, nedaří se ani léčení. Začíná podáváním léků na prokrvení sluchového ústrojí (Betaserc, Betahistin), následují infúze s kortikoidy, rehabilitace, barokomora, laser. Všechno marné.

Jak je ale možné, že medicína, vyzbrojená nejmodernější diagnostickou technikou a léky, v boji s tinitem tak fatálně selhává? Vysvětlení je prosté.

Tinitus je varování

Tinitus u většiny pacientů objektivní příčinu nemá. Objektivistická medicína ho nedokáže uchopit. Tinitus není nemoc, ale varování. Naše tělo je vybavené řadou obranných mechanizmů, kterými nás chrání před námi samými. Jedním z nich je tinitus.

Trpí jím lidé pracující dlouhodobě na počítači, telefonistky, manažeři, lidé pracující v open spacech a v řadě dalších profesí. Jejich mozek je nucen zpracovávat obrovský tlak informací, akustických podnětů.

TIP: Lidí se syndromem z open space přibývá

Postupem času se jeho nervové okruhy přetíží a začne se bránit. Spustí alarm. Ten ale není pokynem: „Utíkej honem k doktorovi, aby zjistil, jestli nemáš tinitus,“ nýbrž varováním: „Máš toho plnou hlavu. Zastav se, uvolni se, vyčistili hlavu.“ 

Pokud by se na počátku potíží, souběžně s vyloučením objektivní příčiny, dostalo uklidnění a vysvětlení, nemusel by tinitus trápit ani pacienty, ani lékaře. Nemusel by narůst do tak obludných rozměrů, jako v příběhu pana Karla.

Vyzkoušel léky, infúze, lékaře, léčitele

Je mu přes šedesát a tinitus ho zaměstnává osmnáct let. Začal z plného zdraví a strašně ho vyděsil. Následovalo vyšetření u obvodního lékaře, pak na ORL v Chrudimi, audiometrie v Brně, vyšetření ve vojenské nemocnici v Praze a Olomouci, poslední tři roky je v péči pražského centra léčby laserem. Vyzkoušel léky, infúze, lékaře, léčitele. Všechno marné. Karel je objektivně naprosto zdravý, subjektivně se tak rozhodně necítí. Pátrání po vypínači, který by tinitus zastavil, nevzdává. Na nic jiného se nedokáže soustředit.

K tématu: Píská vám v uchu? Zásadní je nemyslet na to

Z novin se dozvěděl o psychosomatice. Sedl do auta a přijel. Karel nebyl ani telefonista, ani manažer. Nepracoval desítky hodin na počítači ani v open space. Žil v klidu a pohodě, opravoval auta, sportoval, věnoval se rodině. Teď by si mohl užívat penzi. Nebýt tinitu. Na den, kdy se objevil, si vzpomenul naprosto přesně. „Bylo to hned po pohřbu švagra, který byl lékařem, a při jeho rozloučení houkaly sanitky. Stále mi to zůstávalo v mysli…“ svěřuje se. Přestože houkání sanitek nebylo nijak silné a nikomu jinému z účastníků pohřbu tinitus nezpůsobilo, pro citlivého Karla bylo spojení zvuku a ztráty bližního silnou emocí. Osmnáct let se ji snaží vytěsnit. Osmnáct let se jí zaměstnává on, lékaři, léčitelé. Teď jí zaměstnal mne.

Vypínač tinitu neexistuje

Vysvětlil jsem mu, že žádný vypínač neexistuje, ať už ho nehledá. Tinitus má z toho, jak se jím zabývá. Má ho plnou hlavu. Točí se v bludném kruhu. Čím víc se na něj soustředí, tím je silnější, tím větší úzkost vyvolává. Strach má nejen velké oči, ale i citlivé uši.


Autor: Pixabay.com, podle licence: Public domain

Poradil jsem mu, aby se snažil od tinitu odvést pozornost ke sportu, koníčkům, práci v dílně nebo na zahradě. Aby se zaměstnal něčím zábavnějším, přišel na jiné myšlenky. Přidal jsem uklidňující byliny a požádal, aby mi dal za měsíc vědět, jak se mu daří. „Pokouším se dbát na vaše rady, ale nemyslet na tinitus je velice složité a těžko uveditelné do praxe. I přesto, že se věnuji nějaké činnosti či práci, abych odvedl pozornost, nedaří se. Jsem z toho zoufalý,“ napsal Karel. Jediný lék, který mu může po osmnácti letech trápení aspoň trochu ulevit, jsou antidepresiva. Poradil jsem mu, ať je na pár měsíců zkusí. Tinitu ho sice nezbaví, aspoň mu nebude tak vadit. Jeho mnohaleté útrapy jsou přitom zbytečné.

Bývalo by úplně stačilo, kdyby mu pan doktor na samém počátku vysvětlil, že tinitus není nemoc, které je potřeba věnovat pozornost, ale naopak pozornost od něj odvést. Říkám tomu „léčba ponecháním“. Po vyloučení objektivní příčiny nechat být.

Jan Hnízdil

Jan Hnízdil

MUDr. Jan Hnízdil, věnuje se komplexní psychosomatické medicíně, www.hnizdo-zdravi.cz.

Je autorem řady odborných knih a publikuje na odborná i jiná témata.

Vstoupit do diskuse 23 Přidat názor

Čtěte dále

Titulní strana Přepnout na plnou verzi

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas.