Sníh v O2 Žlutých lázních ocení hlavně ti nejmenší
Technický sníh ve známém zábavním a relaxačním centru ocení hlavně děti a jejich rodiče. Hned v den „zahájení sezony“ to tu pořádně vřelo a děti výskaly silou mnoha decibelů. Různě staré i velké děti se radostně spouštěly z umělého svahu na saních, pekáčích, bobech a jiných různobarevných jezdítkách. Kopec má dokonce několik úrovní „sáňkovací“ vyspělosti – buď můžete zvolit cestu delší, pozvolnou, nebo kratší krpál s výhledem na šedivou ledovou Vltavu.
Další atrakce je pro lyžaře začátečníky. Je to lyžařský vlek, tedy spíše malé lyžaře vlekoucí kolotoč. Osůbka průměrného věku pět let si vloží talíř na konci ramene strojního zařízení mezi nohy, stejně jako se to praktikuje na vlecích typu Poma, a pomaličku jezdí kolem dokola.
Děti se nejprve trochu bojí a mají tendenci si sedat. Po chvíli ale získávají jistotu a nechají se „vlekem“ táhnout. Průprava k opravdovému výjezdu na skutečném vleku v horách je to jistě dobrá a vlekaři i celá fronta lyžařů pak ocení, když malí lyžaři zvládnou vyjet bez pádů a nebudou tak riskovat zranění hned několika osob a zdržování už tak nekonečných front. Současně mohou v O2 Žlutých lázních trénovat čtyři děti.
Běžecká stopa
Lyžaři holdující spíše běžkám si sem mohou zajet protáhnout tělo a trochu si zatrénovat podél Vltavy s romantickým výhledem na Vyšehrad a Pražský hrad. Stopa je pevná a upravovaná, dlouhá ovšem pouhých půl kilometru, což ocení buď začátečníci, nebo naopak kondiční běžci. Na své si přijdou i běžkaři – bruslaři.
Jak vypadalo zahájení
Organizátoři připravili pro své nejmladší návštěvníky spoustu zábavy v podobě různých soutěží o drobné ceny nebo o roční předplatné do dětského koutku. Například se závodilo na saních.
Soutěž, která mne ovšem nadchla asi nejvíce, bylo něco na způsob „vyhrabej si svoji hračku“ a spočívala v tom, že se v úseku sedmkrát sedm metrů schovávalo několik hraček. Moderátor ohlásil start a banda dětí, později i rodičů, se vrhla do čtverce a snažila se ukořistit alespoň malé autíčko. Někdo k hrabání použil sáňkovací lopatu, jinému postačily ruce. Každopádně bylo pořádně veselo.
Jinou soutěží byla jízda na „maxi lyžích“, neboli dřevěných prknech, které lyže jen připomínaly. Závodilo se v párech, většinou rodič plus dítě. Disciplína měla ale jednu nevýhodu: poutko, do kterého dal soutěžící nohu, často povolovalo a nejeden pár pak nemohl v závodě pokračovat.
Poprvé si tady návštěvníci užívali zadarmo, nyní je vstupné padesát korun, důchodci, zdravotně postižení a děti zaplatí o polovinu méně. Ti nejmenší – do sto dvaceti centimetrů výšky – mají vstup i nadále zdarma.
Na únor slibují organizátoři ještě mnohem více zábavy, například exhibici ve snowboardingu a podobně. Otevřeno by zde mělo být pro zimní nadšence až do konce března, pokud teplota dlouhodobě nevystoupne nad pět stupňů Celsia. Potom se areál začne připravovat opět na letní sezonu.
Foto: Filip Singer
ČLÁNKY DO MAILU