Hlavní navigace

Český zelinář se vrátí. Máme se bát?

8. 1. 2010

Sdílet

Pamatujete, jaká to za minulého režimu byla „šlechta“ v řadách pracujícího lidu? Okrádali na váze, druhou jakost prodávali jako první, za rohem parkovaly jejich mercedesy. Přesto bylo dobré mít mezi nimi známé, když přivezli mandarinky, banány… Dnes je to jinak, podpultovky neexistují a – český zelinář vymřel. Občas je sice tu a tam spatřen, ale jako šlechtic vůbec nevyhlíží, spíš je vnímán jako rarita.

Máme, jak známo, tisíce vietnamských zelinářů. Prodávají od rána do pozdního večera, a to nejen ovoce a zeleninu. Neznají víkendy, jsou pracovití, ochotní a usměvaví, byť jsem již narazil i na pár oprsklých, co okoukali české obchodnické manýry. Obecně však panuje názor, že jsou mnohem pracovitější než Češi, a tudíž je tím jasně vysvětlitelná jejich zelinářská ofenziva. Ano, tady lze těžko něco namítat.

Tip: Hledáte český česnek? Jeďte do Klánovic

zelenina

I když na druhou stranu jistě znáte ulice, například na pražském Žižkově, kde jsou v jednom bloku činžáků tři vietnamské obchody s ovocem a zeleninou (plus trochou drogerie). A proto i naprostého ekonomického naivu napadne: sakra, jak můžou na tak malém prostoru prosperovat, nejsou to pračky špinavých peněz? A to ani nemusí číst občasné stesky v médiích, že vietnamským obchodníkům se daří dobře i díky penězům z pašovaných cigaret, alkoholu či oděvů, přičemž důkazy na to nejsou.

Proč o tom všem píšu? Znám od vidění pár vietnamských zelinářů v okolí mého bydliště a vnímám, jak se jim rodí děti, jak tahle nová vietnamská generace spolu mluví výhradně česky. Vím, že studují, že hezké vietnamské dívky chodí s českými kluky, že vietnamští hoši jsou vyfiknutí jako všichni dnešní teenageři; hodně jich má blonďatý melír ve vlasech. A tak logicky usuzuji, že tihle mladí „cizinci“ nepřevezmou zeleninové krámky po rodičích.

Kde raději kupujete ovoce a zeleninu?

Chcete čerstvou zeleninu? Zapojte se do bedýnkování

„To máte naprostou pravdu!“ řekl mi Marcel Winter, předseda Česko-vietnamské společnosti. „Do tří až pěti let začnou vietnamské ochody s ovocem a zeleninou zanikat, až skončí úplně. Děti těchto Vietnamců jsou totiž průmyslováci či vysokoškoláci, ti už se budou živit jinak než jejich rodiče.“ A následně mě pan Winter zahltil spoustou čísel: v současné době u nás legálně žije 65 tisíc Vietnamců, z nichž je víc než polovina starousedlíků, kterým se zde rodí děti. Kromě toho je tu i deset tisíc ilegálů. Dozvěděl jsem se i další zajímavosti: například v západních Čechách nyní zaniklo pět velkých vietnamských tržnic, což pěti městům působí velké starosti, neboť přijdou o miliónové daně. Pan Winter dále vyprávěl, že pracovití Vietnamci (jejich počet je 87,5 miliónů, HDP země vzrostl za loňský rok o 6 procent!) se podnikatelsky zabydlují i ve Skandinávii (třeba v Dánsku či Norsku).

Ale já spíš s obavou myslel na návrat českého zelináře. Na to, jestli se vůbec najde někdo, kdo tu práci bude chtít dělat, jak ji bude dělat, a zda se obsadí alespoň část všech krámků a obchodů po Vietnamcích. Děsí mě stažené rolety a ulice bez drobného všednodenního ruchu.

Tuším, co si říkáte. Že moje starosti na vaši hlavu a že to nějak dopadne… No právě, říkám zase já.

Ilustrační foto SXC

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).