Přepnout na plnou verzi

Vitalia.cz

Bolestí lezla po čtyřech. Prodavači v obchodních centrech musí celý den stát

Dvanáctihodinová směna, malý prostor krámku v obchodním centru, pultík, židle. Vlastně ne, zapomeňte, židle tu být nesmí, tady se smí jenom stát. Co takové mnohahodinové stání udělá se zdravím a za jak dlouho ho zničí trvale?

9. 2. 2018 0:00 Lenka Krbcová
Vstoupit do diskuse 2 Přidat názor

Studentka Alena měla radost. Našla si brigádu ve voňavém obchodě s kosmetikou ve velkém obchodním centru. Hezké prostředí, milé kolegyně, možnost sladit práci s vysokou školou. Kývla tedy i na nepříliš vysokou mzdu a dvanáctihodinové směny.

Po několika hodinách „první služby“ ji překvapilo, že nikde nemůže najít židli, křesílko nebo stoličku, nic na sezení, kde by si na chvíli mohla odpočinout. Nic podobného totiž v prodejně nebylo. „Dozvěděla jsem se, že sezení je zakázané. A to i tehdy, když v krámě nejsou žádní zákazníci, což je někdy minuta, ale jindy hodina a během prázdnin třeba celé dopoledne,“ popisuje Alena.

Také další brigádníci či zaměstnanci obchůdků či kaváren, zejména v obchodních centrech, znají celodenní zákaz sezení. Tato praxe jistě není všude, ale podle zkušeností pracovníků se nejedná o nic výjimečného. Často jde o malé prodejny, pár metrů, z nichž se (až na výjimky na WC – a i to bývá problém) nelze vzdálit, někam se na chvíli „schovat“, vystřídat se.

Aspoň pár kroků

Podle oslovených odborníků by k podobným situacím nemělo vůbec docházet, přesto upozorňují, že odpočinek vsedě není tak zásadní, mnohem důležitější je možnost pravidelného pohybu, i kdyby šlo jen o krátkou „procházku“ po prodejně. „Ohledně zdravotních důsledků je nejhorší především dlouhodobý nedostatek pohybu. Odpočinek vsedě tedy příliš dobrému stavu cévního systému nepřispěje. Důležitější je spíš pravidelný pohyb – klasické je doporučení každou hodinu alespoň deset minut chodit nebo cvičit nohama. To platí nejen pro profese, kde lidé dlouho stojí, ale stejně tak i pro sedavá zaměstnání. Důležité je zejména aktivovat takzvanou svalovou pumpu, tedy pohyb svalů, který vede k urychlení toku krve v žilách dolních končetin,“ vysvětluje cévní chirurg Tomáš Bureš, vedoucí lékař EUC Kliniky Kladno.

Jenže to se neděje a lékaři se ve svých ordinacích běžně setkávají se zdravotními potížemi, kdy stav pacienta souvisí s jeho zaměstnáním a tím, že v něm dlouho stojí (případně naopak jen sedí). „Pacienti, a zejména pacientky, z těchto profesí jsou našimi častými hosty,“ říká dr. Bureš. Podobné zkušenosti má i Kateřina Pavlíčková, vedoucí lékařka ambulantního centra pracovně-lékařských služeb. Lidé pracující převážně vstoje, které na Klinice pracovního lékařství VFN a 1. LF UK v Praze vyšetřuje za účelem posuzování zdravotní způsobilosti k práci, udávají podle ní bolesti nohou, otoky, bolesti zad.

To jsou jen některé z důsledků dlouhého stání.

Nemohla jsem stát, nemohla jsem chodit

Jaké problémy může způsobit dlouhé stání bez potřebného pohybu a změny poloh? Otázka je jednoduchá, odpověď podle lékařů příliš ne. „Je-li člověk ve vzpřímené poloze, celá váha horní poloviny těla působí na plošku o velikosti mince. Nejchoulostivějším místem páteře se tak stane ploténka mezi posledním bederním a prvním křížovým obratlem,“ vysvětluje Kateřina Pavlíčková s tím, že pak záleží na dalších faktorech, zejména na životním stylu, zda se zdravotní potíže objeví. Za velkou část z nich může špatné držení těla v sedu i vestoje a ochablé svalstvo břicha, které páteři nedokáže poskytnout dostatečnou oporu.

Dalším problémem bývají otoky, bolesti nohou a kloubů. Alena se po své první dlouhé směně doma doslova zhroutila.


Autor: Photo by Larm Rmah on Unsplash, podle licence: Public domain

„Nemohla jsem stát, nemohla jsem chodit, bolelo to tak, že jsem mohla jen lézt po čtyřech,“ vzpomíná. V noci se budila bolestí. „Tyhle problémy měly ze začátku všechny moje kolegyně. Časem se to trochu zlepší, tělo si zvykne. Když chodíte do práce pravidelně, trvá to zhruba měsíc, pro mě coby brigádnici to bylo delší, protože jsem v obchodě byla jen dvakrát, třikrát týdně.“

Dlouhodobé stání způsobuje také vznik nebo zhoršení varixů – křečových žil – na nohách. „Vede k trvalému zatížení zejména žilního systému a časem tak i k poškození žilních chlopní. Tím dochází ke zpětnému toku krve – proti proudu. Výsledkem je vznik křečových žil a s tím souvisejících otoků a bolestí dolních končetin. Kromě žilního systému není dlouhé stání ale vhodné ani pro pohybový aparát, zejména pak vede také k nepřiměřené zátěži kloubů a klenby nožní,“ říká Tomáš Bureš.

Galerie: Odstranění křečových žil a metliček

Aby nohy nebolely

Podle lékařů by tedy ideální „pohybový režim“ prodavačů na osmi-, případně dvanáctihodinových směnách měl zahrnovat vhodný pravidelný pohyb. „Střídání různých pracovních úkonů vestoje, s přecházením. Doplnění odpočinkem při pracovních přestávkách v časovém rozsahu určeném v legislativě,“ říká dr. Pavlíčková. Jenže legislativa na papíře je jedna věc, realita v OC druhá. Proto spíše do říše snů spadá jistě užitečné doporučení dr. Bureše: „Stačí obyčejná chůze nebo procvičení končetin například výpony na podložce nebo na kolíbce vhodné i pod psací stůl a podobně, stačí každou hodinu deset minut.“ Zaměstnavatel, který nesnese ani štokrle ukryté před zraky zákazníků pro minutovou pauzu vsedě, těžko skousne prodavačku kolébající se deset minut na podložce pod pultem. Ani ta „obyčejná chůze“ není v prostoru „metr na metr“ se spoustou regálů a zboží lehce realizovatelná. A už vůbec ne v případě pultových prodejních míst umístěných přímo v chodbách obchodních center.

„U nás máme půlhodinovou pauzu vždy po čtyřech a půl hodinách práce,“ říká Alena. Za dvanáctihodinovou směnu tedy dvě pauzy na protažení. Vedoucí jejich obchodu nakonec povolila výjimečnou možnost krátkého odpočinku vsedě vzadu v „kanceláři“. „Je to malinká místnost plná papírů a krabic s jednou židlí, kam si smíme na chvíli sednout, když je nás na krámě víc a nejsou zrovna žádní zákazníci.“ Studentka má přitom zkušenost i z dalšího obchodu stejné značky v jiném obchodním centru, kde si prodavačky sednout smí, ovšem jen, když je krám prázdný a židle nesmí být nikdy vidět. „Možná je to tím, že jejich obchod je ještě menší než náš a nemají tam žádnou možnost pohybu, nebo tím, že se tam dá židle lépe schovat,“ domnívá se Alena. Z centrály prý pak chodí na jednotlivé prodejny stížnosti, když prodavačky sedí nebo když je v obchodě židle, byť schovaná za kasou.

Co říká zákoník práce

Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně třicet minut; mladistvým musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po čtyřech a půl hodinách nepřetržité práce. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba pro oddech a jídlo.

Zdálo by se, že pracovníci mohou ovlivnit alespoň další faktor, týkající se vhodných bot. Měla by to být nejlépe ortopedická pevná obuv s anatomickou a měkkou stélkou, která se přizpůsobí tvaru chodidla a nepřipustí žádné otlaky. V podstatě je podle lékařů vhodná i sportovní obuv, ale určitě ne podpatky ani boty s plochou vložkou a podrážkou. A jsme zase u toho – někteří zaměstnavatelé diktují i typ obuvi a žádné pohodlné boty nesnesou; pěkně lodičky, mé dámy, ať to nějak vypadá. U Aleny firma nařizuje pouze plnou obuv a také její barvu, typ si mohou vybrat zaměstnanci sami a podle jejích zkušeností se dají vhodné boty vyhovující všem parametrům sehnat třeba ve zdravotní obuvi.


Autor: Depositphotos.com

Po návratu z práce pak pomůže klasická rada – dát nohy nahoru. „Klasické doporučení pro úlevu po dlouhém stání je skutečně dát končetiny do vyvýšené polohy. Další je pak používat chladivé gely nebo střídat sprchu teplou a studenou vodou. To vše ale vede jen ke zmírnění nepříjemných pocitů. Hlavní prevencí je zabránit zvyšování žilního tlaku, a tedy podporovat cirkulaci krve v žilním systému. To podporuje právě běžný pohyb, kdy pohyb svalů funguje jako pumpa. Další vhodnou prevencí v těchto profesích je používání preventivních kompresních punčoch, nebo i podkolenek, které se dají koupit běžně ve zdravotních potřebách,“ popisuje Tomáš Bureš. Také Kateřina Pavlíčková zdůrazňuje význam prevence a doporučuje pravidelné cvičení posilující a uvolňující všechny svalové skupiny, ale i mysl. Vhodná jsou cvičení tzv. body & mind, jako je jóga, pilates, SM systém.

Galerie: Jóga smíchu

Bolavým nohám při akutních potížích uleví:

I občasný pohyb je mnohdy v podmínkách obchodních center problém a na nějaké cvičení tu prodavači mohou zapomenout. Co tedy s tím (když to chcete nebo musíte vydržet)? Lidé pracující vestoje si předávají různé „zaručené triky“, třeba mít zpevněné tělo, přešlapovat – nebo naopak nepřešlapovat, rozložit váhu, zatahovat břicho, pracovat s dechem, dodržovat pitný režim… Pomohou některé z nich? „Triky nejsou třeba, stačí dodržovat pravidelné pohybové intervaly. Pitný režim je samozřejmostí, denně by měl dospělý člověk vypít alespoň dva a půl litru tekutin, nejlépe obyčejné vody,“ říká Tomáš Bureš. Dr. Pavlíčková shrnuje doporučení takto: „Dobrá fyzická kondice, dobrá obuv, relaxační cviky.“

Trpí prodavači i učitelky. Důležité je využívat vhodně přestávky

Jak už zaznělo, problém není jen dlouhodobé stání, ale také sezení, prostě práce nejrůznějšího druhu, u kterých se nehýbeme. Potíže podobné jako prodavači tak mívají zejména další profese s dlouhým stáním, jako jsou kadeřnice, učitelé, recepční, dále pak veškeré profese spadající do oblasti sedavého zaměstnání – práce u počítače, v kanceláři. K nejnáročnějším podle lékařů patří práce montážních dělníků vstoje, ve vynuceném tempu, a to nejen fyzicky, ale i psychicky.

TIP: Petr Havlíček radí, jak jíst při práci na směny

U dlouhodobých pracovních směn jsou i zákonem jasně dané intervaly, ve kterých by měl člověk odpočívat, odpočinek by ale zejména u těchto profesí měl být spíš aktivní, upozorňují odborníci – tedy v pohybu. A to je věc, kterou naprostá většina lidí nedodržuje: „Naopak na přestávku si jde někam sednout, nejlépe na kávu nebo často na kuřáckou pauzu, a to je bohužel daleko horší, než být v práci dvanáct nebo osm hodin. Jde vždy o pravidelný pohyb a aktivní relaxaci, která vede daleko lépe a rychleji k úlevě od stresu a relaxaci před dalším výkonem,“ říká cévní chirurg Tomáš Bureš.

Kateřina Pavlíčková z Kliniky pracovního lékařství ještě upřesňuje: „Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci ve znění pozdějších předpisů, určuje, jaké pracovní situace jsou přípustné pro práci na osm nebo dvanáct hodin při různých profesích, rizicích, pracovních polohách. Při jejich dodržování by práce neměla mít negativní vliv na zdraví. Směnnost je velmi náročná, na její vykonávání se nehodí zejména ti, kteří trpí cukrovkou, nemocemi srdce a cév, psychickými problémy,“ upozorňuje lékařka.

Jak dlouho to ještě vydržím?

Akutní reakce těla po dlouhé směně strávené v podstatě postáváním na místě se projeví v podobě například bolestí zad či křečí v nohách. Těžko odhadovat, jaké při tomto stylu práce čekají prodavače dlouhodobé, případně trvalé následky a za jak dlouho si na ně „zadělají“. „Každý člověk je jedinečný a reaguje na stejnou situaci jinak,“ říká dr. Pavlíčková. Tomáš Bureš doplňuje: „U pacientů zaměstnaných v těchto profesích často zjišťujeme významné poškození žilního systému, doprovázené vznikem křečových žil. U dlouhotrvajících problémů pak vznikají i chronické otoky, zejména dolních částí končetin, spojené s kožními změnami – pigmentací, zhoršením kvality pokožky a v nejhorším stadiu i vznikem bércového vředu. Kromě cévního systému mají tito pacienti velmi často porušenou klenbu nožní a často také artrózu nosných kloubů. To obojí vede opět ke vzniku a zhoršení bolestí končetin a tím i omezení možnosti pravidelného pohybu. Tím se pacient dostává do začarovaného kruhu.“

Lidé pracující podobným způsobem si nezřídka stěžují také na bolesti hlavy, ale zde je souvislost nejasná, u někoho může být, u jiného ne. „Bolesti hlavy v těchto profesích souvisí spíš s přetížením krční páteře, opět často s nedostatkem pohybu a také s prostředím, ve kterém lidé pracují. Přímá souvislost s postižením cévního systému zde není,“ upřesňuje lékař.

Individuální je také doba, po kterou tělo nevhodný způsob práce zvládne bez vážnějších následků. Je to měsíc, půl roku, několik let? Má se Alena na svoji brigádu raději rychle vykašlat a najít si jinou?

„Toto je velmi těžké jasně stanovit,“ říká Tomáš Bureš. „Záleží vždy i na typu tělesné konstituce, konkrétní profesi, fyzickém zatížení, ostatních aktivitách člověka a podobně. Obecně, pokud by skutečně dotyčný měl jen režim spojený s touto profesí bez dalšího pohybu ve volném čase, dá se říci, že první skutečné poškození se vyvíjí po dobu několika měsíců.“ Podle Kateřiny Pavlíčkové velmi záleží na zdravotním stavu dotyčného a v některých případech to může jít neskutečně rychle: „Například při nevhodném pracovním zařazení těžkého vertebropata (člověka trpícího bolestmi zad, respektive páteře) může dojít k potížím řádově ve dnech,“ varuje.

Alena stále chodí na brigádu do voňavého krámku. Už déle než rok. Zvykla si? „Zvyknout se na to úplně nedá. Vidím kolegyně, které mají několik dvanáctihodinových směn po sobě, natékají jim nohy a po třech dnech jsou úplně hotové. Na konci dlouhého týdne melou vyloženě z posledního. Já jsem to vyřešila tak, že už si dvanáctky neberu a po osmi hodinách ta bolest není tak brutální.“

Odborná spolupráce:

MUDr. Kateřina Pavlíčková

Vedoucí lékařka ambulantního centra pracovně-lékařských služeb Kliniky pracovního lékařství VFN a 1. LF UK v Praze.

Specialistka v oboru pracovní lékařství.


MUDr. Tomáš Bureš

Primář chirurgického oddělení, vedoucí lékař EUC Kliniky Kladno.

Specializuje se na obor cévní chirurgie.

Lenka Krbcová

Lenka Krbcová

Šéfredaktorka serveru Vitalia.cz

Vstoupit do diskuse 2 Přidat názor

Čtěte dále

Titulní strana Přepnout na plnou verzi

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas.