Hlavní navigace

Bílý šum prý není módní nesmysl. Ale ticho nezajistí

Sdílet

 Autor: Isifa.cz
Potřebujete kvůli rámusu v okolí špunty do uší? Zkuste si pořídit zázračnou krabičku, z níž si pustíte sice ne přímo ticho, ale vcelku příjemné bílé nebo růžové „šumění“.

Děsíte se toho, že ouřadové na ministerstvu zdravotnictví zvýší hlukové limity, jak vyhrožují, a vedle vašeho obýváku budou beztrestně projíždět kamiony? Máte malé dítě a sníte o výběrovém tichu se zárukou? Vaši sousedi provádějí rekonstrukci bytu a ještě si pořídili velmi nešťastného buldoka s hlasivkami nonstop v provozu?


Autor: SXC

Nebo jste přijeli do hotelu, jehož pokoje disponují vzhledem, parametry i atmosférou rakve a vy se bojíte v tom hrobovém tichu usnout? Právě vám je určen tenhle text o zázračných krabičkách s bílým a růžovým šumem.

Sprcha, vodopády i dálnice

Nemusíte být ve střehu – nejde o žádný produkt obchodníků s deštěm. Bílý hluk, fyziky a dalšími odborníky zvaný také bílý šum, není nic jiného než kombinace mnoha různých frekvencí zvuku, nebo, jak praví znalec akustiky prostřednictvím Wikipedie, „náhodný signál s rovnoměrnou výkonovou spektrální hustotou“.

Představte si to jako dejme tomu dvacet tisíc různých tónů najednou, které dohromady vytvářejí monotónní, a tedy relativně přijatelný šum, jenž je kupodivu schopen odfiltrovat (nebo podle skeptiků jednoduše přehlušit) všechny ostatní zdroje hluku, které jsou už méně příjemné. „Jedná se o časově stabilní signál (zvuk), obsahující harmonické frekvence v celé oblasti slyšitelného spektra,“ vysvětluje na webovém fóru Fyzwebu docent Miroslav Doložílek z Univerzity Karlovy. „Jedná se o vcelku nepříjemný zvuk, který pro maskování jiných nepříjemných zvuků není vhodný.“

Přečtěte si: Vyspěte se dorůžova

Skutečně je bílý šum nepříjemný? Nemusí nutně být (pusťte si ostatně audio ukázky v článku). U většiny přístrojů, které jej generují, si můžete navolit různou intenzitu i typ onoho hlučení – v rozsahu zhruba od koupelnové sprchy přes vlny oceánu po rambajs Viktoriiných vodopádů. Někteří výrobci dokonce považují za příjemný i zvuk dálnice, takže ho do spektra uspávacích programů taky zařazují. Zní to trochu jako vzdálený vysavač.

Kde a za kolik?

Ty malé plastové krabičky s rambajzem uvnitř samozřejmě stojí o něco víc než špunty do uší. Navíc je v Česku oproti zahraničí pořídíte s nevyhnutelnou, zhruba třetinovou přirážkou, třeba na webu www.klidne-spani.cz, kde dva nejprodávanější modely stojí 1450 a 1700 korun. To ve Státech, případně v amerických e-shopech, získáte generátory bílého šumu v ceně od pouhých deseti dolarů a solidní komfort už vám zaručí výrobek za padesát dolarů – třeba nejvyhledávanější klasika, bílá „převrácená miska na pudink“ SleepMate od americké firmy Marpac, která byla poprvé vyrobena už před 45 lety a již si zákazníci na Amazonu i jiných uživatelských fórech nemohou vynachválit.

Potrpíte-li si na luxus, seženete zvukovou fontánu i za tisíc dolarů – jen dejte při objednávkách pozor, aby byly povětšinou americké přístroje vybavené adaptéry pro evropské zásuvky, případně si pořiďte redukci. Šťastní majitelé iPhonů a iPodů to mají vůbec nejsnazší – aplikaci s bílým šumem si mohou stáhnout na webových stránkách Applu za pouhé dva dolary. A někteří výrobci rádií a budíků prokazují svým zákazníkům laskavost a zabudovávají tuhle něžnou mašinku přímo do svých přijímačů jako „přidanou hodnotu“.

Jarní déšť aneb něco jako bílý hluk:

Zpátky do dělohy

Spousta generátorů těchto hluků i přes slovo „white“ ve svém názvu generuje jiný hluk než bílý, jehož zvuk se „fajnšmekrům“ může zdát příliš drsný. Oblíbená je „růžovka“, „pink noise“, jehož zvuk se odehrává na vyšších frekvencích. Někteří pacienti diagnostikovaní s ušním šelestem neboli tinnitem – v Česku mezi ty nejznámější patří třeba muzikant Michal Pavlíček nebo spisovatel Jáchym Topol – si v poslechu bílého i růžového zvuku libují; příjemně totiž přehlušuje otravné zvuky v jejich hlavě.

Poptávka po elektronických zvukových kulisách je kupodivu i na různých diskusních fórech „maminek a miminek“ – jako by další elektronický zdroj v místnosti, kde spí dítě, nebyl proti přírodě a jako by nehrozilo, že si na zvuk dítě navykne jako na dudlík a bez něj, v přirozeném tichu, prostě neusne. „Ahoj, mám ho a je fakt super! Moje dítě usíná rychleji a já vždycky zaberu taky :-) Nejoblíbenější je pro nás zvuk WOMB,“ píše paní Marie jiné nevyspalé matce, která svému dítěti pouští k usínání fén. Není divu, že nemluvně preferuje kulisu womb – to slovo anglicky znamená děloha, a je tedy jasné, co mu navolené zvukové prostředí připomíná. Až jednou bude větší, maminka mu zaručeně pořídí nad postýlku kolotoč od firmy Sassy se zabudovaným „šumítkem“.

Sleep Mate
Sleep Mate

Krabičky s bílým hlukem mají samozřejmě mnohem širší uplatnění než jen bdít nad spánkem nespavců – jako bariéru proti nezvaným zvukům je používají psychiatři ve svých čekárnách, aby tam nedolehly stesky z ordinace, nebo technici v kancelářských prostorách typu open space, aby se kolegové oddělení jen přepážkami jako pokusná morčata vzájemně nerušili telefonáty s „kolegyňkami“. Někteří manažeři už nevědí roupama co by, tak používají výrobky typu SleepMate White Noise Machine ve svých kancelářích jako rušičky kvůli sekretářkám, co stojí ve vedlejší místnosti s uchem přilepeným na dveřích; tvrdí však, že jim ten hukot zlepšuje koncentraci. A podobná technologie, jejíž produkt se pouští do sluchátek v letadlech, odhlučňuje zvuky vydávané motorem tak, že analyzuje pronikající zvukové vlny a vytváří vlny zrcadlové, které je ruší.

Generátory bílého šumu jsou čím dál tím oblíbenější, a vzhledem k tomu, že je doporučují i někteří pediatři, asi nepůjde o mučicí nástroje nebo nefunkční módní nesmysl (ačkoli na Wikipedii se zájemce dozví, že „bílý šum může být použit na zmatení jedinců před výslechem – brainwashing – a také jako součást techniky smyslové deprivace“).

Pro nespavce je jistě k nezaplacení a ty necelé dva tisíce se dobře zúročí. My ostatní si pro vyzkoušení bílého hluku pusťme zdarma větrák, klimatizaci nebo obstarožní teplomet a radujme se, jak jsme zase ušetřili.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Kateřina Kadlecová je redaktorkou týdeníku Reflex.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).