Hlavní navigace

Diogenův syndrom: Proč staří lidé křečkují nepotřebné harampádí

20. 3. 2015

Sdílet

 Autor: Wikipedia.org / Shadwwulf, podle licence: CC BY-SA 3.0
Diogenes nechtěl mít žádný majetek. Přesto je paradoxně právě po něm pojmenován syndrom charakterizovaný hromaděním věcí, převážně nepotřebných. Může jít i o zvířata.

Titulek začíná přezdívkou filosofa Diogena. Dnešní terminologií lze tohoto muže vlídně nazvat obzvláštník. Též mašíbl (magor-šílenec-blázen). Termín psychopat se nehodí, ostatně mezi odborníky je zavrhován. Poruchy chování jsou přijatelné. V tomto ohledu není mezi lidmi, jejichž sláva je kovu trvalejší výjimkou.

Diogenes neměl nic

Nechtěl mít žádný majetek, vlastnil jen misku pro psa. I tu posléze zahodil… Rezidencí mu byla psí bouda nebo sud. Společnost se mu hnusila a kolegové filosofové nebyli výjimkou. Učebnicí nad jiné prameny mu byl život sám. Jen to, co vidíme, cítíme a vnímáme, má smysl. Zásady, zákony, zvyky… brr, to bylo fuj. Manželství nesnášel. Místo něj přímo komunisticky navrhoval, aby ženy patřily všem mužům. Sám ovšem sexem opovrhoval, neb nechtěl být otrokem ničeho a nikoho. Nejvíc se mu příčilo usilování o něco tak trapně pomíjivého, jako je bohatství.

Těžko říci co tedy vedlo moderní psychiatry k tomu, aby pravý opak jeho odkazu nazvali Diogenův syndrom.

Patologické křečkování

Daleko výstižnější, alespoň v oblasti věcí neživých, je označení „křečkování“ nebo hamounění. Vědečtěji zní synonymum – patologické hromadění bezcenných nebo nepříliš cenných věcí.

Jisté je, že „hamounit“ můžeme vidět i zvířata, nejčastěji opuštěné domácí miláčky – psy a kočky. Smutné konce vystihuje termín „syndrom zaneřáděného domu“. Jak mohou příbytek zaneřádit málo venčení čtvernožci je snadno představitelné.

Leč jsou i byty zavalené papíry, novinami, součástkami, jež se ryze teoreticky někdy mohou hodit. Drsné, leč možné, je mít domov v prostoru nacházejícím se v úzké symbióze s navršenými odpadky. Kdysi jsem se setkal s případem bytné, jež své podnájemníky nutila schraňovat moč… kdož ví proč. Tvrdila, že z ní vyrábí hnojivo.

Diogenův syndrom

  • patologické hromadění bezcenných nebo nepříliš cenných věcí
  • může se týkat nejen věcí, ale i zvířat, nejčastěji jde o psy a kočky
  • typický pro starší a velmi staré osoby, zejména osamělé
  • léčba musí být komplexní, významná je psychiatrická terapie

Pozor – máte-li na půdě nebo ve sklepě velký nepořádek a ledacos občas zajímavého po babičce – do výše popsané skupiny nepatříte. Tam jde obvykle o zavalení obytného prostoru věcmi přinesenými z venku. Pokud příchozímu musíte nejprve oddělat knihy z křesla, než se může posadit, opět nevadí, byť to Guth-Jarkovský ve Společenském klasobraní nedoporučuje.

Jen cestičky v křečkově noře

Když mocný muž nabídl Diogenovi splnění jakéhokoliv přání, filosof opáčil: „Odstup mi ze slunce.“ V bytě křečkově by dnes možná zvolal: „Ustup mi z koridorů!“ Mezi nejrůznějšími krámy se tam totiž lze pohybovat jen po úzkých cestičkách.

Postiženi popisovanou poruchou bývají spíše lidé staří, ba i velmi staří, osamělí, mírně depresivní, nespokojení introverti. Mnohdy kdysi prožili něco zlého. Na podivnost svého jednání nemají náhled. Sousedé je v lepším případě považují za neškodné podivíny. V horším případě za tvrdohlavé padouchy. Proč? Inu, namátkou knihy na rozdíl od psů nevyjí… Domluva s dotyčnými možná není. Protipožární předpisy jsou pod úrovní jejich vnímání.

Jsou spokojeni tam, kde bydlí. Stěhovat, byť do lepšího, se nechtějí. V těchto souvislostech se někdy hovoří o snaze zabezpečit se tam, kde jsou, před možnou budoucí nouzí. Do rámce syndromu nepatří „symptom hokejistovy manželky“. Když v době předgorbačovské dostal některý sovětský hokejista povolení hrát v Kanadě a odejet tam s celou rodinou, jeho manželka pořídila v novém bydlišti ohromné mrazicí pulty. Zaplnila je masem a jinými potravinami. Díky drsné škole v obchodech země původu nedovedla pochopit, že i v dalších dnech bude možno koupit vše čerstvé a lákavé. Zde místo křečkování lze hovořit o posttraumatickém stresovém syndromu.

Nesmyslné shromažďování věcí se objevuje jak u lidí zdravých přiměřeně věku, tak u řady duševních chorob. Namátkou může jít o organické poškození mozku, schizofrenii, demenci, holdování některým psychoaktivním látkám. Nejčastěji jde o obsedantně kompulsivní poruchu. Tedy o nutkavě se opakující myšlenky a jednání, jemuž nelze vzdorovat.

Proč přece jen Diogenes?

Soudruzi z NDR asi neudělali chybu, když roku 1975 podpořili britské kolegy v prosazování termínu Diogenův syndrom. I když zdůvodnění je poněkud krkolomné. Diogenes byl přesvědčen o pomíjivosti majetku. Křečkové se oné pomíjivosti bojí, a proto hromadí. Jakoby parafrázovali známé rčení: „Budeme mít víc, nebudeme se bát vlka nic.“

Nabízím jiné vysvětlení inspirované životním stylem onoho filosofa: Rozdíly mezi tím, co je a není ještě normální, jsou opravdu velké. Nesrovnatelně větší, než může být ne vždy ostře vymezená hranice mezi ještě normálním a již patologickým.

Možná nám záležitost může připomenout i fakt – když dva lidé dělají totéž, nemusí to být totéž. Odpor k majetku je jedna věc. Jiná věc je dejme tomu neplatit alimenty s vysvětlením, že ta mrcha bývalka je jen na peníze a já jsem chudý jak kostelní myš.

Muž, který sám sebe vytlačil z bytu

Jistým mementem je mi příběh muže, kterého jsme kdysi v léčebně hospitalizovali poté, co se sám vytlačil z bytu. On sbíral papíry. Čisté. Tedy nepošpiněné – noviny, časopisy, letáky, kalendáře, plakáty a jiné tiskoviny. Všechno pečlivě skládal a systematicky postupoval ve své dvougarsonce od oken ke dveřím. Nicméně jednoho dne, stejně jak ten havran, co sypal denně jedno zrnko písku do propasti, až ji zarovnal, si svůj byt zcela zaplnil. Nějakou dobu mu zbývala k obývání úzká škvíra v předsíni, ústící do záchodu a na druhé straně ke vchodovým dveřím, ale také ta zmizela pod nánosem papírů a on se ocitl přede dveřmi. Tam pár dní bivakoval, než ho nevrlí obyvatelé domu vyštvali. Skončil v kanálu a protože to neuměl, dostal brzy zápal plic a jeho hodní spolukanálníci ho odvedli na internu, odkud už putoval k nám.

Najít kompromis mezi takovýmto koncem a uchováním potřebných věcí je obtížné…

Radkin Honzák: Tohle přece nemůžu vyhodit! (blog.aktualne.cz)

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

PhDr. Tomáš Novák – poradenský psycholog, autor řady článků a knižních publikací.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).